Co je CRPS?
Komplexní regionální bolestivý syndrom (CRPS), dříve známý jako Sudeckův syndrom nebo reflexní sympatická dystrofie, je chronické neurologické onemocnění charakterizované přetrvávající silnou bolestí, která obvykle postihuje jednu končetinu – nejčastěji ruku, zápěstí, nohu nebo kotník. Nicméně CRPS může postihnout různé části těla. Bolest je často popisována jako pálivá, pulzující nebo “bodavá” a její intenzita výrazně překračuje očekávanou reakci na původní zranění. Typickým rysem CRPS je, že příznaky se postupně šíří mimo původní místo poranění a ovlivňují celou končetinu nebo dokonce přecházejí na druhou stranu těla.
Mezi klíčové mechanismy vzniku CRPS patří porucha nervového systému, zejména dysfunkce v přenosu bolestivých signálů mezi periferními nervy, míchou a mozkem. Výzkumy ukazují, že u pacientů s CRPS dochází k abnormální aktivaci imunitního systému, která vede k zánětlivým reakcím a změnám cévního zásobení postižené oblasti. To se projevuje viditelnými příznaky jako jsou otoky, změny barvy kůže (červenofialové zabarvení), kolísání teploty (střídání horka a chladu) nebo nadměrné pocení.
CRPS se dělí na dva základní typy:
- Typ 1 (dříve reflexní sympatická dystrofie) vzniká bez přímého poškození nervů, typicky po zlomeninách, podvrtnutích nebo chirurgických zákrocích.
- Typ 2 (dříve kauzalgie) se rozvíjí po přímém poranění nervu, například při průstřelech nebo hlubokých řezných ranách.
Podstatou onemocnění je chybná komunikace mezi nervovým a imunitním systémem, která vede k přehnané reakci organismu i na drobná podráždění. Tento proces může vyústit v dlouhodobé strukturální změny – od řídnutí kostí (osteoporózy) až po svalovou atrofii.
Proč je důležité o CRPS vědět
Včasná diagnóza CRPS je zásadní pro úspěšnou léčbu. Studie ukazují, že pokud se terapie zahájí do prvních 3–6 měsíců od objevení příznaků, šance na výrazné zmírnění potíží nebo úplné uzdravení stoupá až o 70 %. Problém však spočívá v tom, že CRPS je často poddiagnostikované onemocnění – průměrná doba od prvních příznaků ke správné diagnóze činí 12–18 měsíců.
Následky neléčeného CRPS mohou být devastující:
- Fyzické dopady: Ztráta pohyblivosti končetiny, svalová atrofie, osteoporóza vedoucí ke spontánním zlomeninám.
- Psychosociální důsledky: Až 70 % pacientů uvádí výrazné omezení pracovních schopností, 30 % potřebuje trvalou péči druhé osoby.
- Finanční zátěž: Náklady na léčbu chronické formy CRPS přesahují 1,5 milionu Kč ročně na pacienta.
Klíčovým argumentem pro osvětu je fakt, že CRPS může postihnout kohokoli bez ohledu na věk nebo zdravotní stav. Až 25 % případů vzniká po běžných úrazech jako je podvrtnutí kotníku nebo zlomenina zápěstí. Znalost typických příznaků (viz níže) umožňuje včasný zásah:
Varovné signály pro laiky
- Bolest přetrvávající déle než 4–6 týdnů po zhojení zranění
- Pocit “napětí” v kůži připomínající příliš těsné hodinky
- Nápadné změny teploty končetiny (horká → studená)
- Zvýšená citlivost na dotyk (i lehký kontakt s textilem způsobuje bolest)
- Změny v růstu chlupů nebo nehtů
Kolik lidí CRPS postihuje
Podle aktuálních studií se CRPS vyskytuje u 5–26 pacientů na 100 000 obyvatel ročně, přičemž výskyt se liší mezi regiony. Například v Evropě je prevalence mírně vyšší než v USA (www.thepermanentejournal.org a www.physio-pedia.com). Ženy jsou postiženy 2–3× častěji než muži, s vrcholem výskytu mezi 40.–60. rokem života. U dětí je syndrom vzácný, ale jeho průběh bývá agresivnější (pmc.ncbi.nlm.nih.gov) .
Distribuce podle lokalizace:
- Horní končetiny: 55–70 % případů (nejčastěji po Collesově zlomenině zápěstí)
- Dolní končetiny: 30–40 % (typicky po operacích kotníku nebo kolen)
- Ostatní oblasti: 5–10 % (obličej, vnitřní orgány)
Zajímavá je geografická distribuce – v zemích s rozvinutým traumatologickým systémem (Německo, Švýcarsko) je incidence nižší díky lepší prevenci. Rizikovými faktory jsou kouření, diabetes mellitus a autoimunitní onemocnění.
Prognóza
- 30 % pacientů se zcela uzdraví do 1 roku
- 50 % má dlouhodobé mírné potíže
- 20 % postupuje do chronické formy s trvalým postižením
Úspěšnost léčby závisí na včasnosti intervence a na multidisciplinárním přístupu k léčbě (fyzioterapie, farmakoterapie a psychologická podpora).
„Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je volba.“
– Haruki Murakami
Historické názvy a vývoj poznání
Historie CRPS sahá až do roku 1557, kdy francouzský chirurg Ambroise Paré popsal “podivné bolesti po zranění mečem”. Zlomové byly práce Clauda Bernarda (1851), který jako první spojil bolest s poruchou sympatického nervového systému, a Paula Sudecka (1900), jenž detailně popsal kostní změny na rentgenech.
Vývoj názvosloví:
- 1872 – “Kauzalgie” (Silas Weir Mitchell – popsal bolest po střelných zraněních)
- 1900 – “Sudeckova atrofie/syndrom” (Paul Sudeck – popis kostních změn pomocí rentgenu)
- 1946 – “Reflexní sympatická dystrofie” (evokace role autonomního nervstva)
- 1994 – Současný název CRPS schválen Mezinárodní asociací pro studium bolesti
Změna terminologie odráží posun v chápání choroby – od původního mechanistického pohledu (“reflexní” porucha) k současnému modelu, který zohledňuje komplexní interakce mezi nervovým, imunitním a cévním systémem. Moderní diagnostická kritéria z roku 2012 (tzv. Budapešťská kritéria) umožňují přesnější rozlišení od podobných onemocnění.
Tento historický exkurz ukazuje, jak obtížné bylo CRPS kategorizovat – ještě v 80. letech 20. století se až 40 % případů mylně diagnostikovalo jako psychosomatické poruchy. Dnes víme, že jde o biopsychosociální onemocnění vyžadující multidisciplinární přístup.
Shrnutí v kostce
CRPS je chronické neurologické onemocnění způsobené poruchou komunikace mezi nervovým a imunitním systémem. Přehnaná reakce těla na drobné podněty vede k bolesti, otokům a dalším změnám v postižené oblasti. Nejčastěji postihuje končetiny po úrazech nebo operacích. Pokud se neléčí včas, může způsobit trvalé postižení.
Varovné signály pro laiky:
- Bolest trvající déle než 6 týdnů po zhojení zranění.
- Změny barvy nebo teploty kůže (horká/studená).
- Pocit napjaté kůže nebo zvýšená citlivost na dotyk.
CRPS může postihnout kohokoli – nejčastěji ženy mezi 40–60 lety. Včasná diagnóza a léčba mohou výrazně zlepšit prognózu!